Občas jsem v životě stál na špatném nástupišti, a než jsem si to uvědomil, tak – aby toho nebylo málo – jsem tím i nastoupil do špatného vlaku.
Postupem času, a zřejmě i vlivem mých zkušeností, jsem si už uvědomoval, že opět jedu špatným vlakem. A na tom to nejhorší bylo to, že už vím, že jedu špatným směrem, ale nemohu vystoupit – a tak jsem jen vyčkával na další stanici, abych mohl vystoupit a změnit směr.
Zoufalství, už víte že jedete špatně, častujete se nadávkami, útrpně sedíte a vyhledáváte první stanici, kde budete moct vystoupit.
Přál bych si to jednou posunout tak, že se dovedu už na nástupišti rozhodnout, který vlak si nechci nechat ujet – a kterému zase rád zamávám při jeho odjezdu.