Nejbezpečnější krok dopředu mi vždy umožní můj přístup, tím že když už si za něčím jdu, stojím. Tvrdě a neústupně. Tak si do toho hodím vidle tím, že zvednu pomyslný ukazováček se signálem „pozor“. Je tu ještě jedna věc.
Připusť si aspoň jednu malou možnost, že i tak může něco být i jinak.
Takové dvířka od jakési zabedněnosti, ve které se dá snadno přeslechnout to podstatné.