Je to zvláštní, s takovým odstupem se ponořit do vzpomínek na své dětství.
Spoustu věcí člověk s přibývajícím věkem vytěsní, leccos pochopí, zvlášť když už má vlastní děti.
Nesoudím a neodsuzuji. Neměl jsem na nohou boty svých rodičů.
Je pravda, že jako dítě jsem viděl, cítil a slyšel věci, které by dítě zažívat nemělo.
Ale věřím, že rodiče dělali všechno, co mohli, jak nejlépe dovedli. Protože kdyby mohli udělat víc, věřím, že by to udělali.