Je to opravdu těžké něco změnit, něčeho dosáhnout, a hlavně když jdete sami proti sobě. Proti své takzvané komfortní zóně.

To, že se člověk pro něco rozhodne, ještě neznamená, že to půjde jako po másle.

Pro mě změna byla tak důležitá, až nezbytná, že mě stála i kus zhoršeného zdraví, ale pokud si dám na misku vah to pomyslné pro a proti, tak i s touhle daní. Jedním slovem, beru a šel bych do toho znovu.

Jedna z těchto mnoha změn je i moje snaha o podnikání. Když jsem si začal organizovat a řídit život, tak jsem si řekl, že takhle svobodný a v roli tvůrce, ne oběti, chci být i ve své práci. A tento stav jsem cítil, že půjde jedině, když budu osobou samostatně výdělečně činnou. Po této zkušenosti jsem si založil i firmu s. r. o.

To, co jsem si zkusil a neustále zažívám. Co jsem pro to obětoval, kde tak trochu cítím výčitku ke svému zdraví a své rodině. Pořád jsem šťastný, neboť mi to přineslo obrovský kus svobody a s tou svobodou zároveň i o to věci kus zodpovědnosti. A to je právě ten prostor, kde se rád pohybuji a cítím se víc naplněný, než tomu bylo dříve v zaměstnání, kde jsem se cítil jako oběť, co odevzdá veškerou svoji zodpovědnost za výkupné v podobě jistoty, která se samozřejmě jen tváří jako jistota.

V zaměstnání jsem si připadal jako malíř obrazů, u kterého stojí dozor, a jen proto, že mi někdo koupil plátno a štětce, jsem zavázán se pohybovat jen v jeho určených představách o tématu obrazu a omezených hranicích, kam až můžu táhnout štětcem a co na něm ve finále bude. A také jak dlouho u toho obrazu budu ještě stát, než ho budu moct domněle považovat za svůj vlastní.