Jedna z mých představ o opravdové odvaze je ta, kdy se člověk utká sám se sebou.
Není to žádný sportovní zápas. Není tu rozhodčí, nejsou pravidla. Nezazní gong, který by ohlásil přestávku. Člověk nemá čas se připravit, natrénovat si, jak sám sebe porazí. A často ani neví, proti čemu přesně stojí.
Tenhle boj přichází nečekaně. Nevíš, kdy začne, ani kdy skončí. Nemůžeš stát opodál a pozorovat, co tě čeká.
A přesto – možná právě v tomhle je skrytá odvaha. V tom, že do toho vstoupíš. Že se nezalekneš, když se tvé vlastní stíny vynoří. A že i když nevíš jak, snažíš se je překročit, zvládnout.
A když se ti to alespoň trochu povede, je to výhra. Výhra, kterou nikdo nemusí vidět – ale ty ji cítíš.