Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. Ne, to je jiný příběh a úplně jiná kniha .

Jak ale začít? Na počátku spolku, který založila má žena Marie – Cesta z mlhy – byla opravdu mlha. Taková, že se v ní člověk ztratil. Pobyt v té mlze, v nevědomí, začal být tak tíživý, že bylo nutné hledat
cestu. A hledání začalo otázkami. Aby ty otázky byly vědomé, bylo potřeba se někde ujistit a utvrdit.

Při jedné z kontrol na psychiatrii – dá se říct až rutinní, kdy jsem docházel pro pravidelný přísun medikace – jsem našel odvahu položit své lékařce otázku:

„Víte, já nechci, aby práci za mě odváděly jen léky. Já bych si přál něco udělat i sám.“

Na popud této otázky mi doporučila místní psycholožku a zmínila, že od září se otevírá zápis do skupinové terapie.
Začátek terapie, v kombinaci s individuálními setkáními u nové psycholožky, byl opravdu těžký. Už jen proto, že od dětství jsem nebyl příliš společenský typ. Raději jsem svěřoval své emoce tužce a papíru – a to mi vydrželo i v dospělosti. Vypsat se v podobě poezie.
Často jsem se na sebe zlobil, že nedokážu vždy přesně odpovědět psycholožce na její otázky a otevřít své nejhlubší nitro, abychom se mu spolu mohli věnovat. Při každé návštěvě jsem si říkal: „Teď už jí to řeknu.“ Ale odvaha nikdy nepřišla.

Jednoho večera, když jsem se opět vypisoval do básní ze svých pocitů, jsem si řekl: „Kdybych to tak uměl své doktorce říct.“ A tehdy mě to napadlo – pošlu jí báseň. A poslal jsem.
Bylo pro mě velkým překvapením, když mi doktorka odpověděla – a její odpověď byla také básní. Jazykem, který byl v tu chvíli mně nejbližší.

A tam to všechno začalo. Začalo dopisování s mou psycholožkou v podobě básní. Taková poezioterapie.
Na skupinové terapii pod vedením doktorky Martiny Začalové jsem strávil mnoho let. Během té doby jsme si vyměnili nespočet básní, které jsem si pečlivě zakládal – vždy s datem i časem. A právě tehdy přišel nápad tuto sbírku vydat jako knihu.
Začal jsem proto oslovovat různá vydavatelství, ale vždy bez pozitivní odezvy. A tak jsem v krajní nouzi založil blog, kde jsem svou sbírku básní začal sdílet veřejně – s nadějí, že to někomu může být k užitku.

Blog jsem nazval Cesta z mlhy, protože všechno začalo v mlze – a pokračuje cestou ven z ní.