Řekne se pusť – čeho se držíš, toho se musíš pustit, přijmout to a nebojovat.
Jenže ono je důležité i to uvědomění si zmaru, té bolesti a trýznění, kdy při tom utkání se s vlastním stínem, ve snaze ho překročit, si to nějaký čas vezme.
Zde opravdu platí být trpělivý – trpělivý tak, že opravdu až trpíš. A v téhle bolesti se teprve rodí změna. Dělat to jinak než doposud, než jak byl člověk zvyklý.
To, že už něco nejde dál držet, udržet, vydržet – se nakonec samo tlakem své váhy vyprostí z vašich křečovitých rukou. Neboť ta únosnost je těžší než to, co ještě dokážete vydržet, udržet.
Jen bych chtěl upozornit na ten proces, kdy už víte – a upustíte, opustíte – ale ono se vás to stále drží, jako svlačec. Je důležité mít s tím trpělivost a nevyčítat si to své časové období, ve kterém jste schopni k upuštění dozrát. Neboť tyhle věci mají svůj čas dozrání.
Jako réva – pokud ji chceme jíst chutnou, nesmíme ji utrhnout příliš brzy.